Poezie

21. dubna 2014 v 17:00 | Lektor
Na poezii by měl být zvláštní kurz. Fakt. Za dvě lekce, které na ni máme (jednu na volný verš, jednu na vázaný), se nedá naučit vůbec nic. Rozpačitý výsledek úsilí mých frekventantů není jejich chyba, ale má. Tady to je:


VEJCE, NEBO PUKAVEC?
Gábina

Vejce
Naivita, nepopsanost, historie, budoucnost
Čtvero ročních období, dekády let
Prázdné stránky se pomalu plní
Zhnisaná černota, či andělsky bílá zář?
Libo tužku?
Kolik životů potká, podobným bude životem
Odrazem nás samých, zrcadlo našich chyb i ctností
Jedno vejce, jeden život, jedna realita a přece jen metamorfóza spousty světů jiných
Pište, teď


BÁSEŇ
Iveta

Můžu být kýmkoliv.
Pirátkou. Kleopatrou. Detektivkou.
Můžu být kdekoliv.
Pod vodou. Ve vesmíru. Na skále.
Přitom pak:
objevovat, snít, zpívat, bojovat, křičet, smát se, překonávat.
A u toho zažít:
úspěch, napětí, štěstí, dobrodružství, přátelství, hrdost, tajemno.
Vždy když zdravím třemi prsty.


SVĚTSKEJ
Wanted

"Sedni si a drž se, chlapče."
To je pořád starostí. Co by se tak mohlo stát?
"Tak to roztoč, dědo, ať neusínám."
Svět se dává se dopohybu: "Přidej sakra, ať to frčí"
"Jak je libo," pohne pákou
vše se míhá, nestačím sledovat.
"Hej, přibrzdi krapet, hlava už se točí."
Zpomaluje a já se opět rozkoukávám,
ale jinak si to pamatuju a vy jste kdo a kam to jdete?
"Zastav, počkej." Vždyť... Do prdele!
"Toč dál. Slyšíš? Nepřestávej!"


Autorka čtvrté básně si nepřeje své práce zveřejňovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama